Jak se u nás učí
Nepřipravujeme děti na testy, ale na svět plný otazníků. Čtyři věci proto děláme jinak než běžná škola — a jedna z nich vám asi nejlíp ukáže proč.
Slovní hodnocení
Místo známek dítěti i vám popisujeme, co už umí a kam roste — konkrétně a lidsky. Dítě se tak neučí kvůli jedničce, ale protože ho věc zajímá. K tomu patří sebehodnocení, vrstevnická zpětná vazba a společné tripartity.
Věkově smíšené skupiny
Učíme se v mladším dvojročí a starším trojročí. Mladší se přirozeně učí od starších, starší dostávají příležitost vést — přesně jako to chodí v opravdovém světě, ne v ročníku srovnaných stejně starých dětí.
Projekty a expedice
Poznáváme svět v souvislostech: jedno téma prochází napříč předměty a vyústí ve výpravu ven. Dva dny v týdnu trávíme mimo školu — ve městě i v terénu — kde se znalosti hned zkoušejí v praxi.
Učení venku
Příroda a město jsou naše učebny. Děti poznávají rukama i nohama, s vlastním nožem a batohem na zádech — ne jen z lavice. Venku se učí odvaha, spolupráce i samostatnost, které se z pracovního sešitu vyčíst nedají.
Proč u nás děti hned nepíšou perem
U nás se nespěchá na krasopis. Než dá dítě na papír první písmeno, potřebuje k tomu tři věci: připravenou ruku, chuť a hlavně důvod něco sdělit. A ty se nebudují opisováním řádků.
Nejdřív posilujeme jemnou motoriku a koordinaci — rukama, venku, prací s materiálem, kreslením a tvořením. Zároveň pěstujeme chuť říct něco, co dítě opravdu říct chce. Když je ruka připravená a smysl jasný, psaní přijde samo, bez odporu a bez slz.
Pero totiž není cíl. Cílem je dítě, které dokáže vyjádřit svou myšlenku — a písmo je jen jeden z nástrojů, jak to udělat.
Zní vám to blízko?
Přijďte se podívat, jak to u nás vypadá naživo.