Vilekula roste z komunitní domácí školy (nebo přesněji škološkolky – část našich dětí je předškolních), kterou v domškoláckém režimu provozujeme od září 2022 dosud.
Jak jsme začínali…
Na počátku byly tři rodiny (Junkovi, Mráčkovi a Jana Švecová), postupně naší vilekulí komunitou prošlo rodin celkem sedm (dodnes jsou pravidelně zapojeni Pelcovi). Formálně každá rodina měla své školou či školkou povinné děti zapsané na individuálním vzdělávání v institucích (kde také probíhalo přezkoušení); reálně jsme se vzdělávali spolu štafetovým způsobem. V pondělí děti byly vždy u jedné rodiny doma, v úterý u další, ve středu jely na výlet nebo exkurzi. U Junků se věnovaly více angličtině a tanci, u Mráčků přírodopisu a bojovkám, u Jany si děti procvičily hudební dovednosti či se učily šít na stroji. K Pelcům se zase vždy těšily na vyžití na velké zahradě, tvoření ze zažehlovacích korálků nebo zásobu lega.
Vytvořili jsme si společná pravidla pro “všechny Vilekuly” (neboli domácnosti, kde se Vilekula odehrává), například pravidelný pobyt venku nebo zapovězení sladkostí, pak měla samozřejmě každá domácnost ještě pravidla vlastní. Našimi oblíbenými lokalitami se stal zejména Šanovský park (v jehož okolí většina z nás bydlí) a přilehlé okolí, Zámecká zahrada, botanická zahrada, sokolí zahrada, evangelická zahrada aj. Postupně jsme začali s pravidelným navštěvováním knihovny, divadla, muzea, keramické dílny nebo (díky spřátelené domškolácké skupině) také tělocvičny v sokolovně. Program jsme si zpravidla na poradě rodičů plánovali měsíc předem na základě zájmů našich i dětí a vždy z toho vznikla pestrá mozaika nejen vzdělávacích aktivit.
Sami bychom bývali už možná dávno zapomněli, co vše se u Pipi doma odehrálo, naštěstí nám Jana k prvním Vánocům věnovala počátek vilekulí kroniky, ve které pokračujeme dodnes. A rozhodně ji doporučujeme k nahlédnutí; kdo se k tomuto pokladu zatím nedostanete, můžete si projít zlomky naší historie a nasát trochu atmosféry alespoň prostřednictvím IG nebo FB.
Naše komunita
Časem se ukázalo, že Vilekula nás i děti obohatila nejen mnoha vědomostmi a zážitky, ale zejména novými vztahy a fungující komunitou. Nezřídka se stávalo, že děti odešly ráno do školy a vrátily se (po průběžné domluvě :)) až další den. Vilekulí rodiny spolu tráví čas několikrát během roku na pravidelných setkáních a jezdíme také na společný odpočinkový víkend. Vedle již tradičních akcí (svatomartinská slavnost, vánoční setkání nebo besídka) máme též společné rituály a pomáháme si, kdykoli je třeba. Naše děti se díky tomuto propojení vzdělávají v důvěrném a bezpečném prostředí.
Proč Vilekula?
A jak to vlastně bylo s naším názvem? Nejtěžším úkolem při samém vzniku se ukázal výběr vhodného pojmenování. Jelikož jsme si přáli, aby s ním souhlasili úplně všichni, nebylo to vůbec jednoduché. Část dětí chtěla školu jménem Krásná princezna, jiní hlasovali pro Opičáky, Netopýry, Poštolky, Makovice… už už to vypadalo, že největší shoda bude na Jednorožcích (i když bohužel stále ne úplná), když kohosi osvítila spásná myšlenka založit domškolu Pipi Dlouhé punčochy. A s tím všichni dokonce nadšeně souhlasili! Jelikož název to byl pro běžné použití dlouhý, začali jsme si říkat podle Pipi vily – Vilekula.
Pipi se stala nedílnou součástí naší školy. Díky kostýmu se Pipi může stát kdokoli z nás, máme ji na vlajce, kronice, penálech, portfoliových deskách či vyšitou na látkových taškách. Dokonce i jako plyšového maskota s panem Nilsonem (ti jsou ubytovaní a vítají nás vždy u hlavních dveří Mráčků). Zpravidla zazvonila na začátku setkání a přinesla nám dopis či nachystala nějaké překvapení, nechyběla na našich rodinných setkáních. Děti se stále těší, s čím přijde příště, a schovávají si pro ni dárky a vzkazy. Pipi je zkrátka naše patronka a zároveň tvoří symbolický rámec našeho příběhu, i proto jsme si Vilekulu zvolili jako název školy, a to i přesto, že nejsme první a jediná Vilekula.
